Mešity

Mešita je pro muslimy nejen náboženským, ale i společenským centrem. Na mešitu lze pohlížet jako na centrum náboženských povinností.
Každý dospělý muslim se musí pětkrát denně modlit – modlitba před svítáním se nazývá salát as-sabach nebo al-fadžr, v poledne salát az-zuhr, odpoledne salát al-'asr, po západu slunce salát al-maghrib a v noci pak salát al-'iša'a. Mešity zpravidla umožňují všechny tyto modlitby, ačkoli se lze setkat i s tím, že mešita neumožňuje některé z modliteb a je v danou dobu zavřená. To však není na závadu, protože modlitby může muslim dělat na jakémkoli jiném, rituálně čistém místě. Mešita by však měla muslimům umožnit páteční modlitbu – salát al-džumu'a. Tuto velkou modlitbu musí muslimové mužského pohlaví vykonat v mešitě. Po ženách to není vyžadováno.
Další modlitbou, která zasahuje do života muslima, je pohřební modlitba salát al-džanáza. Tu za zesnulého koná jeho rodina spolu s imámem. Pohřební modlitby jsou normálně konány venku na nádvoří. V muslimském kalendáři je několik výjimečných modliteb, které pořádají všechny mešity. Tyto modlitby jsou v některých zemích skutečně masové a probíhají na veřejných prostranstvích. Při tom je velmi problematické udržet rituální čistotu.
Mimo tyto základní modlitby se náboženská funkce mešity projevuje v období ramadánu. Během tohoto měsíce drží muslimové přes den půst a jedí pouze za tmy. Mešity během tohoto období pořádají po čtvrté modlitbě hromadné jídlo. To je z části připravováno členy komunity, proto se v tuto dobu mešita stává ještě větším centrem společenského dění než obvykle. Větší mešity kromě tohoto jídla pořádají před první modlitbou snídaně. V průběhu ramadánu je ve větších mešitách ještě pořádána šestá (nepovinná) modlitba (tarawih).
Během posledních desíti dnů ramadánu mají větší mešity celonoční program. S tím je spojen i tzv. i'tikaf, tzn. že během těchto deseti dnů někteří muži neopouští mešitu a povinností zbytku islámské komunity je vyživovat je.
Slovo mešita v se evropských jazycích významově přesně neshoduje s arabským slovem masdžid, ačkoli z něj pochází. V evropských jazycích se toto slovo používá pro každou budovu postavenou muslimy za účelem uctívání Boha – Alláha. Arabové však rozdělují mešity do několika kategorií. Mešitou pak rozumí takovou stavbu, která je veřejná a splňuje jisté předpoklady ohledně svého vybavení. V evropských jazycích slovo mešita přejalo i význam slova džámi', což je mešita, která vyhovuje nárokům pro páteční modlitbu. Džámi' byla zpravidla jedna na město a její stavbu musel povolit chalífa.